Ahoj Milane, vítáme tě jako nového trenéra A-týmu žen a přejeme hodně úspěchů do sezony. Prosím tě, aby ses nám představil a řekl něco o sobě.

Děkuji pěkně za přivítání, doufám, že sezóna bude úspěšná a vaše přání se vyplní. Co bych tak řekl o sobě, jmenuji se Milan Adi, pocházím z Vranova nad Topľou, kde jsem trenérsky začínal. Moje kroky šly přes Vranov, Hodonín, Nitru, Partizánské, Michalovce a tam jsem na chvíli po mém dvou a půl letém působení u dorosteneckých kategoriích na půl roku přerušil trenérskou kariéru a po sedmnácti a půl roku jsem si řekl, že na chvíli potřebuji změnu, tak jsem šel pracovat do Německa, nabrat nějaké zkušenosti, zažít něco nové a mezitím mi přišla nabídka z Hodonína, která mě zaujala a tak jsem se rozhodl po deseti letech vrátit nazpět sem k házené. Házená mi za toho půl roku hodně chyběla, ve hře bylo více nabídek, ale nakonec jsem se rozhodl přijít sem. Ze všech nabídek to byla asi největší výzva a doufám, že mi to ukáže jako trenérovi, na co mám a reálně jestli ta práce a roky dřiny u házené mi dávají smysl, jestli jsem se v kariéře posouval dál a dál anebo tomu potřebuji dát já jako trenér ještě víc.

S Hodonínem už zkušenosti máš, jak vzpomínáš na období, kdy jsi tady působil dříve?

Tak já se snažím na každé své působení, kde jsem byl, vzpomínat jen v dobrém, všude ti to něco dá a něco vezme, ale děkuji vedení klubu, které tu tehdy bylo, že mě oslovili, že jsem mohl přijít a mít takové to své první zahraniční angažmá. I když je to blízko Slovenska, ale bral jsem to jako zahraniční angažmá. Moje úloha byla to tady trochu vybudovat a dávat to do kopy. Tehdy jsem sem přišel jako nezkušený trenér a když se teď na to s odstupem podívám, tak moc jsem o té házené nevěděl, ale cíl tu byl jasný. Budovali jsme dorostenecký tým, později první ženský tým a všechno mělo své pro a proti a myslím, že na to vzpomínám ve většině případů dobře, všechno mělo své pro a proti a byl jsem rád, že jsem měl tehdy možnost tu pracovat.

I díky tobě se podařilo kádr omladit, rozšířit. Jak jsi spokojený s aktuální soupiskou a je nějaký post, kde bys ještě chtěl posílit?

Myslím si, že velkou zásluhu na tom má vedení klubu a lidi, kteří pracují v tomto klubu, že si vyslechli mou vizi a představu a dali mi zelenou v tom, jak chci tým stabilizovat, jaká děvčata chci oslovit a jak chci ten tým budovat, že chci pracovat s mladými hráčkami, kterým dáme šanci se ukázat, posunout se někam dál. I když je to pro tyto mladé holky, které třeba teď končí v dorostenecké kategorii a přechází do ženského týmu a hned do nejvyšší ženské soutěže velký skok, budeme se snažit udělat maximum pro to, aby se do toho dostali co nejlépe a aby se s tím tlakem vypořádali a zvládli to. Určitě bych tento tým chtěl posílit ještě na postu pravého křídla a pravé spojky, ale zatím na tom ještě pracujeme, uvidíme, jak se nám to podaří. Víceméně je tým už ale nějak stabilizovaný a kádr máme téměř uzavřený.

Jaké si dáváš cíle do sezóny a jaký herní styl od tebe, respektive hráček můžeme očekávat?

Hlavním cílem do sezóny je vyhnout se baráži a hrát o co nejlepší umístění. Dalším cílem je ke starším a zkušenějším hráčkám zapracovat mladé a nové hráčky a postavit konkurenceschopný tým, který bude schopný se v každém zápase porvat o co nejlepší výsledek. Co se týká herního stylu, chceme se prezentovat velmi dobrou obranou, na které chci stavět a na které pracujeme, i když to nebude jednoduché. Chceme postupovat zápas od zápasu a postupně se zlepšovat.

Slyšel jsem, že se rád vsázíš, plánuješ dát s týmem nějakou sázku ohledně umístění v tabulce na konci sezóny?

No určitě se rád s týmem, který trénuji o něco vsadím, když dosáhnou nějakého dobrého úspěchu. Ve většině případů je to dobrá forma motivace pro hráčky. Když jsem se naposledy vsadil s dorosteneckým týmem v Michalovcích o to, jestli vyhrajeme titul, který jsme nakonec vyhráli a já jsem prohrál sázku, tak na památku mám na pravém tricepsu krásné tetování poháru a rokem, kdy se to stalo a zároveň čísla dresů hráček, které ten titul vyhráli a je to opravdu krásná vzpomínka a myslím si, že ta sázka stála za to, nelituji toho a jsem za to moc rád. Od tohoto týmu ještě žádná sázka nepřišla, tak pokud něco vymyslíme, určitě do toho rád půjdu.

Motto na závěr?

„Sport charakter nebuduje, ale odhaluje.”
                – Heywood Broun (americký sportovní novinář, spisovatel a redaktor)

Děkujeme a ať se daří!